DOPIS RODIČŮM

Vy i Vaše děti jste dostali koncem ledna informaci o prospěchu, někdo formou výpisu z vysvědčení, někdo formou dopisu od třídních učitelů. V té době to vypadalo, že jen otázkou dnů, maximálně týdnů, kdy se zase sejdeme ve škole. Bylo to takové blížící se „světýlko na konci tunelu“ pro děti, učitele a určitě i pro Vás rodiče.

Pak náhle zase během několika dnů se světýlko vzdálilo, tak nějak nám v tom tunelu skomírá. Děti tedy v pololetí zpětnou vazbu dostaly, byla to i zpětná vazba pro rodiče, vím ale, že to bylo pro rodiče málo.

Vážení rodiče, ráda bych Vám za celý pedagogický sbor poděkovala za spolupráci.

Opravdu, pokud se něco ve škole daří, bývá to vždy za přispění rodičů, nyní se to ukazuje ještě mnohem více. Jsme rádi za to, že nám sdělujete, co se Vám s dětmi daří, nebo co nejde, kde jsou problémy, jak se děti mají, v čem jsou potíže.

Určitě není všechno učivo probráno tak, jak by to bylo ve škole. Osobně nevidím obrovské nebezpečí současné doby v tom, že děti nebudou umět vyjmenovat všechny kosti, rostliny, nenaučí se všechny slovíčka, nevysypou z rukávu fyzikální a chemické zákony, letopočty a jiné věci, které bychom jim v prezenční výuce neodpustili. To jsou věci, které se dají dohnat, najít, strýček Google pomůže.

Velký problém je ale ve ztrátě pracovních návyků: ráno vstát, učinit se hezkým, čistým, voňavým. V určitou dobu se dostavit do školy a tam několik hodin více či méně soustředěně pracovat, odpoledne se věnovat plnění dalších povinností třeba v zájmových útvarech, ve sportu, v hudebce, pak příprava na další den, čas odpočinku v rodině… Tohle se nám vytrácí, čas pro práci, zábavu odpočinek splývá, někdy je dokonce už problém odlišit denní a noční pyžámko.

V tomto je v současné době role rodičů velmi těžká. Pracující rodič nemá moc vliv na to, zda, jak a jestli vůbec dopoledne žák v on-line hodinách pracuje, jestli se vůbec připojuje a aspoň nějakou činnost předstírá, k tomu je třeba zajistit dostatek potravy. Odpoledne pak nenastane odpočinková činnost, ale dohánění toho, co žák dopoledne neudělal a rodič to zjistí často až ze „žalobnického“ mailu od učitelů. K tomu zajištění chodu domácnosti, úklid, zase to zajištění potravy, a pokud nechceme jen rozdávat rázné příkazy, tak ještě zkouška diplomatického vyjednávání: nejdřív s vlastním dítětem, pak třeba i s učitelem. A jak se z toho pak nezbláznit.

Tak jako i v prezenční výuce máme děti, které si od listopadu první třídy umí připravit tašku na druhý den, dohlídají si úkoly, pomůcky a rodiče jim nemusí nic připomínat, máme i děti, kterým musí rodiče prohlédnout denně tašku ještě v deváté třídě, pomoci jim připravit pomůcky, pomoci jim připravit se na písemku na druhý den (tedy pokud si každý den nechtějí číst v žákovské knížce informace, co všechno dnes dítěti na výuku chybělo). Stejně tak to funguje i v distanční výuce. Jsou žáci, kteří zvládnou připojení, práci v hodině, následné úkoly v pracovním sešitě, pracovní list, vzdělávací video a ve 13 hodin mají vše hotovo. Na druhém konci spektra jsou žáci, kteří se do hodin nepřipojují, vymlouvají se – nejde připojení, mikrofon, kamera, mail s úkolem nedošel, odkaz na další vzdělávací kanál nefunguje, úkol přece poslali, ale učitelce nedošel, asi se to někde ztratilo. Zato počítačovou hru mám už dohranou, Facebook přečtený a nyní přece musím odpočívat, co mám zítra nevím, stejně to zas připojit nepůjde. A pak jsou děti, které jsou něco mezi těmito extrémy.

Milí rodiče, je to docela normální, každý člověk je jinak pilný (nebo jinak zmatený, nepořádný, línější…). Pokud vidíte, že se dětem něco nedaří, ozvěte se učitelům. Napište, co syn, dcera potřebuje dovysvětlit. Když zjistíte, že nechodí maily s úkoly. Nebojte se učitelům napsat. Mailové adresy všech jsou na stránkách školy.   Zkuste i děti naučit, zejména ty větší, aby si i samy uměly říci vyučujícímu o pomoc (to je důležitá dovednost i pro další studium).

Normálně vyučujeme celé dopoledne, nyní mají děti hodin méně.

Jednak proto, že neučíme všechny předměty (pan ministr nás nabádá, abychom učili jen to nejdůležitější), jednak proto, že se snažíme využít čas on-line hlavně na přímou interaktivní práci. V normální hodině ve škole děti dělají nějaké cvičení písemně, aby si zkusily, zda umí samy vypočítat, uspořádat, zda učivu samostatně rozumí, cvičení pak společně projdeme, vysvětlíme si, co a kde je chyba, jak ji napravit, zjistíme, co se daří, co už nám jde.

V on-line čase by toto bylo takové maření času, děti budou psát, my budeme koukat 5 -10 minut do obrazovky (normálně ve třídě jim nahlížíme přes rameno, tu a tam postrčíme správným směrem). To není moc efektivní, a tak tuto práci přesouváme do off-line prostoru, zítra to zkontrolujeme.  Takže právě tato cvičení by děti měly stihnout udělat v tom dopoledním čase, samy. Ne u každého to tak bohužel funguje. I při normálním výkladu vidím na obličejích, zda tomu, co vykládám rozumí, vyděšené oči mi řeknou, že musím na to jít jinak, v současné situaci kamery vypnuté, nic nevidím, reakce žádná: rozumí – nerozumí? Zadáme zase nějaký pracovní list, abychom si ověřili.  

Rozhodně to není myšleno tak, že rodič má večer nastoupit, dítěti to vysvětlit, dodělat s ním pracovní list a o půlnoci (ano i toto je čas docházejících úkolů) ho na pokraji sil odeslat. Ráno pak do práce, zatímco náš milý potomek se pěkně vyspinká, někdy i hodinu od 10 hodin zaspí.

Vážení rodiče děkujeme Vám za dosavadní spolupráci, skoro se všemi je dobrá, vážíme si Vašich připomínek (i když to tak někdy asi nevypadá, promiňte, nemyslíme to zle). Je dobře, když si některé věci vyjasníme, vysvětlíme. Všechny problémy se dají vyřešit, objasnit, situace zvládnout. Důležité je abychom se vzájemně informovali, domluvili. Dvojice učitel – rodič (často to bývá dvojice učitelka – matka) je nejčastěji schopná problém co nejlépe vyřešit v zájmu dítěte.

Pokud až sem tajně dočetli žáci puberťáci, tak jim možná trochu zatrnulo (tak oni se na mě budou ještě domlouvat, to snad ne?). Ale věřte i Vy, že to s Vámi myslíme dobře. Fakt.